Vánoční pohádka nejen pro děti - O tom, že bez Nul by nebyly ani Jedničky

O tom, že bez Nul by nebyly ani Jedničky

Příběh se odehrává v roce 1986, kde v jednom počítači bydlely dvě nerozlučné kamarádky Nula a Jednička. Obě se měly moc rády a vyváděly různé skopičiny. Bylo jich vždy dohromady 8. Jednou bylo více Jedniček a někdy zase Nul. Obě čísla byla spokojena. Vždy přijel vozíček s osmi místy a do něj se naskládaly Jedničky a Nuly.

Nula i Jednička se vždy dívaly, jak si s počítačem děti hrají, programují, zkoušejí tisknout, připojují joystick (nejdřív jen z tlačítek od zvonku, později i dokonce pákový) a zkouší další věci. Vždy se spolu dohodly, jak se za sebou poskládají do těch 8 míst ve vozíčku a dělaly všem velkou radost. Byla to úžasná doba – doba osmibitová.

Po nějaké době se ale Jednička začala vytahovat nad Nulou, že ona je ta důležitější.

Jednička pořád Nule opakovala dokola, že děti mají vždy radost, když přijdou ze školy a řeknou: „Dneska jsem dostal jedničku.“

Nebo když se někomu něco povede, tak se řekne: „Ty jsi ale jednička!“

„Na závodech je také nejlepší místo první, označené Jedničkou. Vždyť i v tom letopočtu je Jednička na prvním místě už pěkně dlouho, a ještě nějakou dobu tam bude,“ stále předhazovala Jednička.

Nula byla čím dál smutnější a smutnější.

A jednička si ještě přisadila, když děti hrály závody a chtěly dojet na prvním místě.

„Vidíš Nulo? Všichni chtějí být první čili Jedničky. A navíc se na sebe podívej – Nulo, vždyť jsi tlustá, zato já, Jednička, jsem krásně štíhlá.“

Nula měla slzy na krajíčku.

Asi za týden, šly děti za tatínkem, že jim špatně funguje program. Chtěly vytisknout mamince 10x za sebou „Nase nejmilovanejsi maminko, vse nejlepsi k svatku“ a přitom se jim to tisklo 11x.

Tatínek se šel podívat na program a opravil dětem chybu s tím, že v tomto cyklu se má začít ne Nulou, ale přece Jedničkou.

Jednička se pustila do Nuly.

„No tak vidíš, ty Nulo, kam se zase cpeš? Když jsem tam já, tak to všechno funguje. Vždyť jsi úplně zbytečná!“

Nule vytryskly slzy. Jednička se na ní obořila, ať nebrečí, že ještě rozbije počítač, protože je v něm elektřina.

Večer, když tatínek Tomáš zahnal děti, aby šly spát, šla si lehnout i Jednička. Nula ale nemohla usnout a pořád se budila s pocitem, že je zbytečná. Nemohla už takhle dál a rozhodla se utéct.

Přesvědčila se, že všichni už opravdu spí, vylezla z počítače a šla pryč. Sama nevěděla, kam jde, protože její domov byl vždy počítač a nikde jinde nebyla, ale zde zůstat nemohla.

Děti si toho dne ráno přivstaly, že si zahrají hru. Vyčistily si zuby a převlékly se, aby se rodiče nezlobili.

Spustily počítač.

Jednička vstala a říkala si, že ta blbá Nula zase zaspala.

„Nevadí, já jí teď konečně ukážu,“ pomyslela si.

Naskákala do osmi připravených pozic ve vozíčku. Následně i do dalšího vozíčku.

Bylo to úžasné – všude byly jen samé Jedničky.

Po chvíli napsal počítač „Error“. Nic víc.

Děti počítač vypnuly a za 5 minut ho zase zkusily zapnout.

Jednička na ostatní Jedničky hulákala, ať si přesednou ve vozíku, jenže zase byly všude jen samé Jedničky. Ať dělala Jednička, co mohla, vždy vyšlo totéž. Ve všech vozíčkách byly pořád samé Jedničky.

Po chvíli napsal počítač opět „Error“. Nic víc.

Děti šly za tatínkem a ten říkal, že mají počítač rozbitý a že ho budou muset odvézt a dát spravit.

Jedničce mezitím už došlo, že to opravdu přehnala. Věděla, že když dají počítač do opravy, tak tam bude jiná Jednička a Nula a sama nevěděla, kde skončí.

Běhala po celém počítači, ale nikde nemohla Nulu najít. Jednička se v duchu omlouvala a začala být zoufalá. Volala všude možně, vyběhla i z počítače a volala na Nulu, že se jí moc omlouvá a že ví, že bez ní, opravdu nic není.

Nula naštěstí omluvu a prosby Jedničky slyšela a vrátila se zpět. Jednička se jí omluvila a řekla, že už nikdy nebude takto ošklivá. Obě se objaly a skočily zpátky do počítače.

Naštěstí ještě toho dne šel Tomáš vyzkoušet, zda počítač náhodou nebude fungovat. Bylo by mu moc smutno po celou dobu, kdy by byl počítač v opravě.

Počítač naběhl.

Opět mohly děti hrát své oblíbené hry. Všichni byli moc šťastní.

Jednička a Nula se staly opravdu nerozlučnou dvojkou a provázejí nás dál až dodnes, i když máme v počítačích a telefonech delší, třeba i 64místné, vozíčky.

P.S.:

Pokud se občas cítíte jako Nula, tak vězte, že Jedničky okolo vás by bez vás nic nebyly.

Pokud se občas cítíte jako Jednička, tak se nikdy nepovyšujte nad Nuly, protože Jednička mezi samými Jedničkami není nic.

Krásné Vánoce, hodně zdraví, štěstí a pohody

Vám přeje

Jednička i Nula & Nula i Jednička

A také celý tým Blue Partners

PF 2022

{01010000 01000110 00100000 00110010 00110000 00110010 00110010}